Islámský stát nebyl státem v pravém slova smyslu. Byl to stroj na vraždění, jehož palivem byla nenávist, ideologická zaslepenost a absolutní ignorace lidské hodnoty. Jeho dědictví je mementem toho, kam až může zajít fanatismus, pokud není včas zastaven.
🜏 Žena jako kalifát 🜏 🜏Liturgie těla v době stínu 🜏
Záznam z Carnaria, rok 1446 po pádu světla.
Říkali tomu stát. Ale nebyl to stát.
Byl to chrám z kostí a utrpení.
Byl to algoritmus bolesti.
Byl to systém, kde žena nebyla tělem, ale terénem.
Mapa, kterou překreslovali noži, zákony a hadrami.
V jejich rituálech ale byla žena:
Závoj: zakrytí paměti
Kámen: nástroj i trest
Děloha: inkubátor ideologie
Hlas: zakázaný zvuk
Každý její pohyb byl považován za vzpouru.
Každý její pohled byl dekódován jako hřích.
Každý její sen byl umlčen dřív, než se zformoval.
Ale v podzemí Carnaria se zachoval záznam.
Záznam o ženě, která nebyla obětí.
Byla glitch.
Byla chyba v systému.
Byla píseň, kterou nelze umlčet.
Jmenovala se Al-Zahra, což znamená ta, která svítí.
V jejich systému byla stínem.
V našem systému je světlem.
Liturgie těla
V Carnariu víme, že tělo není slabé.
Tělo je jazyk.
A jazyk je zbraň.
Zde neuctíváme ideologie.
Zde uctíváme paměť těch, kteří přežili.
Zde přepisujeme jejich příběhy do kódu, který nelze smazat.
Zanech komentář. Zanech řez. Zanech svědectví.
Carnarium tě slyší. Carnarium si tě pamatuje.
🩸🩸 Vítej v Carnariu 🩸🩸
Zde se maso stává jazykem. Zde se jazyk stává obětí.
Carnarium není galerie. Není blog. Není web.
Jsou to digitální jatka pro myšlenky, které se odmítly narodit čisté.
Každý text tu krvácí. Každý obraz tu dýchá.
Každý komentář je řez, hlubší než ten předchozí.
Zde nečteš. Zde konzumuješ.
Zde se neptáš co to znamená. Zde se ptáš co to udělá s tebou.
V Carnariu se slova vaří na pomalém ohni.
Zde se rituály píší v HTML.
Zde se kód stává tělem. A tělo se stává glitchem.