Někde mezi ranním kafem a večerním vyčerpáním existuje tichá armáda lidí, kteří se rozhodli být světlem pro ostatní. Nejsou to superhrdinové, nemají pláště ani fanoušky. Jsou to ti, co ti v práci řeknou „to zvládneš“, i když sami mají chuť se rozpadnout. Ti, co ti přinesou čokoládu nebo nanuk, když jsi smutný, i když jim…

Zdálo se mi o ní. O té, která mi kdysi rozsvítila svět. V tom snu jsme seděli naproti sobě. Mlčeli jsme. A přesto jsme si říkali všechno. Její oči byly jiné, klidné, smířené. Moje ruce se třásly. Chtěl jsem jí to říct. Chtěl jsem jí to dát. Ten dar, který jsem jí nikdy nedal. Ale…

Seznámil jsem se s holkou. Nečekaně. Jako když ti vítr přinese vůni, kterou jsi nikdy necítil, ale okamžitě víš, že ti bude chybět, až zmizí. Byla pro mě svatyní upřímnosti. Místem, kde se pravda nehledala. Ona tam prostě žila. Věřil jsem jí. Možná víc, než jsem kdy věřil sobě. Jenže svatyně se ukázala být jen…

Volby skončily. A zatímco se volební komise radují z hladkého průběhu, já sedím nad výsledky jako nad rozlitým kýblem s hovny. Ne, tohle není demokracie. Tohle je národní sebedestrukce v přímém přenosu. Jak to dopadlo? Katastrofálně. Druhé místo pro Fialovu stranu. Ano, tu samou, na kterou se nadává v hospodách, na Facebooku, v tramvaji i…

Dlouho jsem žil v iluzi. V iluzi, že Blogspot je místo, kde se dá svobodně psát. Bez kompromisů. Bez šumu. Bez otravných blikajících banerů, které ti vlezou do textu jako švábi do kuchyně. Roky jsem tam tvořil. Psával jsem v noci, když svět spal, a moje slova se rozlévala do digitálního ticha. Byl to rituál.…