Rok, který slibuje méně jedu (ale kdo ví)
Konec roku je vždycky takový malý audit duše. Člověk si sedne, ohlédne se a zjistí, že v jeho okolí se za posledních dvanáct měsíců vyrojilo víc falešných a toxických lidí než reklam na „zaručené“ detoxikační čaje. A stejně jako ty čaje, i oni slibovali očistu, ale nakonec mě jen bolelo břicho a bylo mi na zvracení.
A teď tu stojí nový rok, čerstvě vybalený, ještě nepoprskaný realitou. Ptám se sá sebe, jaký bude. Méně toxický? Méně falešný? Méně unavující? Optimisté říkají, že ano. Realisté jen pozvednou obočí. A pesimisté už mají připravené gumové rukavice.
Pravda je jednoduchá: svět se nezmění lusknutím prstu. Ale můžeme změnit to, koho si k sobě pustíme. Letos možná nebudu čekat, až se toxický člověk projeví. Letos ho poznám už podle toho, jak vstoupí do místnosti, do kanceláře, na čisty. A když ne, tak aspoň budu mít rychlejší plán kam mířit a kdy zmáčknout spoušť.
Nový rok tedy nemusí být lepší. Ale může být čistší. A někdy je to víc než dost.