Toto místo je otevřený deník práce. Místo pro krátké příspěvky o tom, na čem právě pracuji, a pravidelné aktualizace o stavu jednotlivých projektů.
Cílem je nabídnout transparentní pohled do procesu, nejen hotové výstupy, ale i cestu, která k nim vede. Funguje to jako stavový panel i kronika, kde je možné sledovat, jak se jednotlivé práce vyvíjejí v čase.
Existují knihy, které se nečtou pro potěšení, ale pro otřes. Takové texty nejsou jen literaturou. Kontroverzní kniha není o příběhu, ale o odvaze říct nahlas to, co by jinak zůstalo skryto. Je to manifest chaosu, který rozbíjí pohodlné iluze a nutí čtenáře přemýšlet, zda je ještě ochoten dívat se pravdě do očí. Deprese se v ní neobjevuje jako diagnóza, ale jako atmosféra. Hutná mlha, která dusí každou stránku. Sex zde není aktem lásky, ale groteskním rituálem, který odhaluje temné kouty lidské psychiky. Ohyzdnost není samoúčelná; je to nástroj, jak ukázat, že tělo může být vězením, nikoli svobodou. Chemie se stává hlavním jazykem postav. Drogy nejsou únikem, ale spíše další vrstvou pekla. Infekce symbolizují rozklad, nejen fyzický, ale i morální. A léky, mnohonásobně překračující běžné dávky, ukazují, že i medicína může být zbraní, když se z ní stane posedlost. Na první pohled nevinné prostředí se mění v laboratoř chaosu. Dětský smích se zde transformuje v kakofonii, která připomíná výkřiky z podsvětí. Tato mateřská školka není místem růstu, ale groteskní scénou, kde se rodí první verze lidské krutosti. Je to metafora: i tam, kde čekáme čistotu, může klíčit temnota. Nakonec přichází obraz nejvýstižnější. Mozek jako guláš. Směs myšlenek, emocí, drog, dětských výkřiků a ohyzdných rituálů se vaří v jednom hrnci. Výsledek? Neuspořádaná, těžká masa, která se nedá strávit. Čtenář bude otřesen, zmaten, ale zároveň obohacen, protože chaos je někdy jediný způsob, jak pochopit realitu.
Připravuji svou další knihu. Jde to pomalu. Nejen proto, že psaní je samo o sobě náročný proces, ale hlavně proto, že jsem vytížený zaměstnaneckou činností. Čas se dělí mezi povinnosti a tvorbu, a proto se rukopis rodí postupně, v rytmu, který není vždy ideální. Tato kniha nebude pohodlná. Docela dost lidí se při jejím čtení naštve, protože upřímnost není něco, co by většina chtěla slyšet. Pravda bolí, a ještě víc bolí, když se týká přímo nás. V textu se objeví portréty lidí, kteří se budou muset podívat do zrcadla. Dozvědí se o sobě, jaké jsou svině. Mladé hyeny i staré vrány, jako v absurdní ZOO kreatur, kde se člověk poznává v groteskních obrazech. Obálka knihy je už hotová. Je to první pevný bod, vizuální rámec celé práce. Ale chybí ještě druhá strana, chybí dokončení, chybí moře práce, které je třeba udělat, než bude kniha připravena k vydání. Tento projekt je zároveň osobní výpovědí. Není to útěk do fantazie, ale tvrdý návrat k realitě. K tomu, co lidé dělají, jak se chovají, a jak se jejich skutečné tváře odhalují, když se setkají s nekompromisní upřímností.