Existují přirovnání, která jsou tak jednoduchá, až se člověk diví, proč ho nenapadla dřív. Jedno z nich je metafora čaje nebo kávy, pokud jste ten typ. Představte si, že sedíte u stolu, máte před sebou svůj oblíbený horký nápoj a někdo vám do něj něco přidá. Jed. Cukr. Mléko. Citrón. Cokoliv. A najednou si uvědomíte, že vůbec nezáleží na tom, kdo to tam nalil. Pokud je to jed, je to jed. Pokud je to cukr, je to cukr. A vaše tělo na to zareaguje podle toho, co jste přijali, ne podle toho, kdo to podal.
A přesně takhle fungují i myšlenky. Fungují jako ingredience našeho života.
Každý den k nám někdo mluví. Někdo nás hodnotí. Někdo nás podporuje. Někdo nás shazuje. Někdo nám věří. Někdo nám hází klacky pod nohy. Někdo nás pomlouvá. Někdo o nás šíří zvratky o tom, že nám práce trvá dlouho nebo, že čumíme do monitoru a nic neděláme. A my si často ani neuvědomujeme, že to, co slyšíme, se do nás ukládá. Že to, co přijímáme, se stává součástí našeho vnitřního dialogu. Že to, co nám lidé „nalévají do hlavy“, ovlivňuje, jak přemýšlíme o sobě, o světě, o budoucnosti.
A tady přichází ta nejdůležitější část. Nejde o to, kdo to říká. Jde o to, co říká.
Když vám někdo blízký opakovaně podsouvá negativní myšlenky, začne to působit jako pomalý, nenápadný jed. Nezabije vás hned. Ale oslabuje vás. Zpomalí vás. Změní váš pohled na svět. A co je nejhorší. A často si toho ani nevšimnete.
Naopak, když máte kolem sebe lidi, kteří vám věří, podporují vás, vidí ve vás potenciál, i když vy sami ho zrovna nevidíte, je to jako cukr. Sladí vám život. Dodává energii. Posiluje vás.
Proč je kurva tak těžké si myšlenky chránit?
Možná si říkáte: „No jo, ale já přece nemůžu kontrolovat, co mi kdo říká nebo jak mě kdo pomlouvá.“
To je pravda. Ale můžete kontrolovat, co si z toho vezmete. A hlavně, koho si pustíte blíž.
Lidé často dělají jednu zásadní chybu. Chrání si věci, ale nechrání si sebe.
Zamykáme auta.
Zamykáme byty.
Zamykáme telefony.
Zamykáme počítače.
Ale necháváme otevřenou mysl. Necháváme do ní vstoupit kohokoliv. Jakého koliv losera. Slušný, konzervativně laděný člověk by potom řekl „He and she lost. They are losers.“ Co bych řekl já? Nechci to tu reportovat. Ale ti, co mě znají, asi vědí co by začalo v okolí lítat.
Do naší mysli si necháváme nalévat cokoliv.
A pak se divíme, že se necítíme dobře. Že jsme unavení. Že jsme negativní. Že se bojíme. Že se nám nechce žít naplno.
Negativní lidé jsou jako kapky jedu a negativita je nakažlivá. A když k tomu přidáte ovčí mentalitu a oslí rozum, katastrofa je nevyhnutelná. A co je horší? Je rychlejší než pozitivita. Jedna věta dokáže zničit celý den. Jedna poznámka dokáže rozbít sebevědomí, které jste budovali týdny, měsíce, roky. Jedno rýpnutí dokáže zasít pochybnost, která se pak rozroste jako plevel.
Často to nejsou lidé, kteří by vám chtěli ublížit a nejsou to vaši nepřátelé.
Často jsou to lidé, kteří sami žijí v negativitě a jen ji přelévají dál.
Ale jed je jed.
Bez ohledu na úmysl.
Proto jsou důležití pozitivní lidé kteří mění chuť života jako cukr.
Ale naštěstí to funguje i opačně.
Když máte kolem sebe lidi, kteří vás podporují, kteří vás inspirují, kteří vám připomínají, že máte hodnotu, že máte potenciál, že máte sílu, začne se měnit i váš vnitřní svět.
Pozitivní myšlenky nejsou naivita.
Pozitivní myšlenky nejsou slabost.
Pozitivní myšlenky jsou výživa.
A stejně jako cukr v čaji, když je ho akorát, všechno chutná lépe.
Chraňte si svůj čaj. Chraňte si svou mysl.
Tohle není výzva k tomu, abyste se izolovali.
Není to výzva k tomu, abyste se obklopili jen lidmi, kteří vás chválí.
Není to výzva k tomu, abyste ignorovali realitu.
Je to výzva k tomu, abyste si uvědomili, že vaše mysl je váš prostor.
A že máte právo rozhodovat, kdo do něj vstoupí.
A hlavně co tam přinese.
Stejně jako byste nedovolili nikomu nalít vám do čaje něco, co tam nechcete,
nedovolte nikomu nalévat vám do hlavy myšlenky, které vás ničí.
Jak začít?
Sledujte, jak se cítíte po rozhovoru s určitými lidmi.
Všímejte si, kdo vás vysává a kdo vás nabíjí.
Naučte se říkat „ne“.
Naučte se nastavovat hranice.
Naučte se filtrovat slova, která přijímáte.
A hlavně, naučte se věřit svému vnitřnímu hlasu víc než hlasům kolem sebe.
Protože nakonec je to váš život. Vaše mysl. Váš čaj.
A nikdo jiný za něj nenese odpovědnost.
Zanech rituální komentář