Category: MPS

Jsou rituály, které člověk drží, aniž by o nich přemýšlel. Třeba to krátké, sotva postřehnutelné zablesknutí v hlavě pár vteřin po půlnoci, kdy přišel nový rok. První tvář nového roku ve vaší hlavě. První osoba, která se objeví ve vaší mysli, otevře oči a podívá se na vás. Malá osobní věštba, kterou jsem vždy sdílel…

Jsou čtyři hodiny ráno. Většina normálních lidí ještě spí, nebo alespoň předstírá, že spí, aby se vyhnula realitě. Ale já ne. Já jsem hrdina všedního dne. Všichni mají dovolenou a já se rozhodl vyrazit do práce. V mikině, protože co by se tak mohlo stát. Otevírám dveře, udělám první krok ven… a v tu chvíli…

Tento článek jsem napsal jako reakci na, Maršálem neustále mazané, mé komentáře na Facebooku a ve firemní skupině Fadis Osiva. Skupinu FO jsem, z důvodů místní cenzury, již opustil. Existují lidé, kteří se nikdy nezmění. Lidé, kteří se tváří, že mají vše pod kontrolou, že „vědí, co dělají a zvládnou to“. Ve skutečnosti však jejich…

Někde mezi ranním kafem a večerním vyčerpáním existuje tichá armáda lidí, kteří se rozhodli být světlem pro ostatní. Nejsou to superhrdinové, nemají pláště ani fanoušky. Jsou to ti, co ti v práci řeknou „to zvládneš“, i když sami mají chuť se rozpadnout. Ti, co ti přinesou čokoládu nebo nanuk, když jsi smutný, i když jim…

Dlouho jsem žil v iluzi. V iluzi, že Blogspot je místo, kde se dá svobodně psát. Bez kompromisů. Bez šumu. Bez otravných blikajících banerů, které ti vlezou do textu jako švábi do kuchyně. Roky jsem tam tvořil. Psával jsem v noci, když svět spal, a moje slova se rozlévala do digitálního ticha. Byl to rituál.…