Viliam Ondrejka

Category: IR

  • Chraňte si svůj čaj. O myšlenkách, které nám hlupáci nalévají do hlavy

    Chraňte si svůj čaj. O myšlenkách, které nám hlupáci nalévají do hlavy

    , , ,

    Existují přirovnání, která jsou tak jednoduchá, až se člověk diví, proč ho nenapadla dřív. Jedno z nich je metafora čaje nebo kávy, pokud jste ten typ. Představte si, že sedíte u stolu, máte před sebou svůj oblíbený horký nápoj a někdo vám do něj něco přidá. Jed. Cukr. Mléko. Citrón. Cokoliv. A najednou si uvědomíte,…

  • Ticho, které mě vyděsilo

    Ticho, které mě vyděsilo

    ,

    Jsou rituály, které člověk drží, aniž by o nich přemýšlel. Třeba to krátké, sotva postřehnutelné zablesknutí v hlavě pár vteřin po půlnoci, kdy přišel nový rok. První tvář nového roku ve vaší hlavě. První osoba, která se objeví ve vaší mysli, otevře oči a podívá se na vás. Malá osobní věštba, kterou jsem vždy sdílel…

  • Ona

    Ona

    Ráno vstanu. Cítím, že jsem se hodně blbě vyspal. Zapínám počítač a jdu si udělat kafe. Zapaluji si cigáro, novou řadu značky Marlboro, Crafted, která stojí za houby. Vyfukuji obláček dýmu a zapínám WhatsApp. Vyskočí na mě zpráva. A ty jsi psal, ve svém blogu, že jsem to všechno sehrála. Kdybych to všechno udělala tak,…

  • Odpuštění

    Odpuštění

    Zdálo se mi o ní. O té, která mi kdysi rozsvítila svět. V tom snu jsme seděli naproti sobě. Mlčeli jsme. A přesto jsme si říkali všechno. Její oči byly jiné, klidné, smířené. Moje ruce se třásly. Chtěl jsem jí to říct. Chtěl jsem jí to dát. Ten dar, který jsem jí nikdy nedal. Ale…

  • Byla, nebyla….. a už není.

    Byla, nebyla….. a už není.

    Seznámil jsem se s holkou. Nečekaně. Jako když ti vítr přinese vůni, kterou jsi nikdy necítil, ale okamžitě víš, že ti bude chybět, až zmizí. Byla pro mě svatyní upřímnosti. Místem, kde se pravda nehledala. Ona tam prostě žila. Věřil jsem jí. Možná víc, než jsem kdy věřil sobě. Jenže svatyně se ukázala být jen…